Dr. Amstel Cerveza, 18.11.2003 11:19
Chlumec podle vzoru vůbec
Píše se 14.listopad 2003. Odvážím milovanou managelku i s potomkem na autobus k techýni na Moravu. Dnes se udělám pro sebe. V Irish pubu polykám cestovní Plzeň, nakládám osádku VZ chtivých polabských plantážníků a vyrážíme směr Chlumec nad Cidlinou. Přes několikero objížděk, od Poděbrad vlečeni nekonečnou kolonou, konečně přijíždíme do Chlumce. Času je ještě dost, je třeba získat vhodný základ a tak míříme do občerstvovny. Tady to nevypadá zle, pinglice na nás koketně zamrká a úsměv na rtu rozvlní její mohutný knír. Povečeříme a na „devítku“ se přesunujeme do nedaleké Olešnice. Slává, Hurá, to je to místo, toť středobod našeho mikrokosmu. Všechno jde podle plánu, až do určitýho bodu…
Před vchodem do místní sokolovny se nehloučkují punkýši, popravdě řečeno nehloučkuje se tam vůbec nikdo. Mým vědomím zlehka prostupuje náznak podezření, platím 130Kč vstup a bez otálení mířím do sálu. V ponurém osvětlení vesnického sálu tlí zhruba 40 přimrzlých umrlců, všichni v bundách a někteří v čepicích. „Tak tady to teda žije“, ulevuji si k zbytku výpravy. Na pódiu „neotřele performuje“ místní zábavová formace. Snažím se najít nějaká pozitiva. Tak třeba spousta místa na pogování…
Vytahuju mobil a o stavu věcí informuji Štětináče. Za pár minut přichází odpověď. „Zamkomanie v prostredi agrokultury skoncila! Jsme v hospode.“ Přesouváme se za VZ do hospody. Hned po příchodu jsem nucen polknout zcela neoprávněnou výtku na téma: „Kde se objeví někdo z VZ Revirválu, je to vždycky průser.“ Mířit do vlastních, již tak prořídlých řad, mi nepřipadá v dané situaci příliš vhodné. Dávám na stojáka dvě piva se Štětináčem a Honym, dozvídám se podrobnosti našeho vystoupení v Abatonu, polknem několik doušku slivovice ze záložních zdrojů. Následně vyslechnu nemilou zprávu: Pořadatel raději vyplatí storno poplatek, aby neprohluboval již tak tristní finanční výsledek. Po pár minutách se loučíme a vyrážíme z tohoto kultuře zaslíbeného kraje. Po cestě domů utěšuji vzlykající spolujezdce. Blížíme se ke Kolínu, autem poněkud pateticky zní Absolutní peklo.
Po návratu do Pjekné roviny, vydává presovaný mozek tělu povel k autodestrukci. Neváhám a vyrážím s ostatními, v průběhu noci se vytrácejícími, plantážníky na Tour de Kolín. Ve čtvrté hospodě jsem už sám. Zdá se, že zvolená kombinace pivo, slivovice začíná pomalu vítězit nad mými smysly. Odhodlávám se k protiútoku. „Musíš do sebe dostat nějaký vitamíny,“ vysílá signál proradné mozkové centrum. Neprohlédnuv léčku zakončuji večer pěti dobře umístěnými Campari s džusem. Piju tuto závěrečnou kombinaci už několik let a vždycky je mi pekelně blbě, ale jednou se to přece jen zlomit musí. Mám pocit, že umírám. Autodestrukce je takřka ukončena.
Chci být sám. Je 7:40, policejní zátarasy nikde. Soudnost odplavil dávno alkohol, takže usedám do svého vozu a vydávám se k domovu. Uháním třicítkou k domovu. Tentokrát to vyšlo, sice jsem párkrát měl problém se udržet na silnici, ale domov mě již vítá hřejivou náručí.
Po návratu zjišťuji, že můj pes, francouzský buldoček Wendelín, patrně nepočítal s tím, že mohu své sebezničení přežít. Dozrál k této úvaze a následně sežral mou tří denní porci rizota, vyhotoveného pro mne mou milovanou managelkou. Ale copak se můžete na tu nevinou tvář zlobit? Pes sám pochopil svoji chybu a vida můj stav soucitně odplivl již natrávené rizoto. Tímto krokem zároveň výrazně uspíšil mé taktické zvracení. Sobota probíhala ve znamení mé reinkarnace a tak jsem neděli po fotbálku mohl odpovědět na dotaz Jaký byli VZ? pouze jedinou větou: „Skvělý, málem jsem to nepřežil.“
Dr. Amstel Cerveza, 18.11.2003 07:49
Sasanka: Teď jde o to, aby se do Abatonu paradoxně dostali všichni. Loni v Akropoli bylo vyprodáno a někteří nadšenci z dalekých krajů byli vskutku "lehce rozladěni", neb se na konzerv neprobojovali.
Dr. Amstel Cerveza, 18.11.2003 07:47
ROSŤA: Nesouhlasím, že za to nemůže nikdo. Nikde nebyly plakáty, o nějaký upoutávce in the rejdijou ani nemluvě. Pokud chce někdo dělat akci, musí masírovat, to že na konzerv přitečou lidi samospádem, je v dnešních poměrech pouhá utopie. Táhnul jsem se tam z Pjekné roviny, kde o konzervu nevěděl vůbec nikdo. Štětináč si 230km dlouhej výlet, taky moc neužíval.
Strejda Michal, 18.11.2003 07:24
ŠTĚTINÁČ: Zapomeň na Dobříš, copak jsi zasloužilej spisovatel? :) Mimochodem, poslední Kabáty jsem slyšel - nic moc. Inu, nebere se z jednoho vola dvou koží.
sasanka, 17.11.2003 17:29
Rosťa: obsluhu a asi 5 lidí jsme tam ještě zastihli a nějak podobně nám to vylíčili, pro nás to zas až takové neštěstí nebylo, měli jsme to cestou z Prdubic do Prahy a tudíž zajížďka minimální. I když vidět alespoň kousek vystoupení VZ by bylo samozřejmě veselejší, holt si budeme muset počkat do Abatonu, tam určitě zrušení koncertu pro malou účast nehrozí!!!!!
Iris, 16.11.2003 19:32
STETINAC : se divim, ze ti to vubec stalo za reakci... (stejne vsichni vedi, kdo je skromny, ale nejlepsi :o)
)