Ano, ano, ano. Ještě teď jsem plný dojmů.
Pixiesův kombajn mi řezal přímo do střevního ucha. Takže v hlavě mi hučí a píska, což je spolu s průvodní bolestí neklamná známka toho, že mi palice brzy rupne.
Konzerv samotný byl

, Milošovo divadlo taktéž (divím se, že traktor přežil pouť Agropolí). Dokyho projektor svítil, kotel vařil, prostě paráda. Doufám, že se podařilo zachytit Závišovu Známku punku, rád bych si ji v klidu poslechl, tedy jakmile opustí mou hlavu ty hrozný zvuky.
Pihou na kráse byla pípa na pódiu, při jejíž občasné obsluze jsem si slušně zaposiloval. Odměnou mi byly půl kelímky Plzně. Při kterých jsem zcela ztratil pojem o tom kolikáté jsem vlastně požil.
PUNK´S NOT SWEET a těším se na Honnyho avizované 220 narozeniny skromné leč nejlepší kapely