LOK, 21.9.2004 07:56
V pseudokumentu Visací zámek 1982-2007, debutovém to (byť televizním) filmu režiséra Petra Zelenky, je moc pěkná sekvence, kde vypráví ilegální distributor nahrávek z předlistopadové doby jak si (a teď určitě nebudu přesný) "garáž postavil za Garáž, auto koupil za Mámu Bubo, no a tuhle vilu, tu jsem si pořídil za Visací zámek" Což znamená v praxi to, že minulý režim okradl skupinu Visací zámek o poměrně slušnou kupu peněz, protože se má za to, že nahrávku jejich legendárního koncertu ze Žofína vlastnilo svého času kolem 200.000 lidí. Já sám jsem si ji ostatně taky koupil na černé burze. Pointa? Tato nahrávka nyní vyšla k dvacetiletí skupiny poprvé na CD.
Pozitivní je to, že vyšla v kompletní podobě - velká část lidí totiž vlastnila verzi okleštěnou tak, aby se vešla na devadesátiminutovou kazetu, takže třeba já jsem závěrečný (byť podle mého nadbytečný, a na rozdíl od druhé, "slovenské" coververze Polnočná pretekárska dráha, nijak zajímavý) cover písně "Katapult" slyšel zde poprvé. Roztomilé je také to, jak remastering odhalil i v bookletu zdůrazňované ubohé vybavení skupiny, takže je tu zvuk kytar naprosto výjimečný, "prasácký" a neobyčejně syrový. Zároveň lze považovat tento koncert za jakési best of prvních osmi let existence - tedy co si budeme povídat, toho nejdůležitějšího období skupiny, kdy vznikla valná většina těch nejpodstatnějších písniček. Tedy těch, které znají často i ti, kteří skupinu nikdy neslyšeli, a to přestože v rádiu či televizi na ně dodnes nenarazíte. Jednoduché písničky, které ani po těch osmnácti letech nic neztratily ze svých stručných, ale často až geniálních nápadů, a často mají své kouzlo i dnes.
Z nahrávky dýchá autenticita osmdesátých let, a až po letech jsem si také uvědomil, co mě na tom tehdy v pubertě tolik uchvátilo. Texty jsou totiž často přímé, bez intelektuálních jinotajů, které nemluví šroubovaným bolševickým newspeakem, a hlavně hovoří otevřeně a svobodně - tedy něco, co tehdy opravdu nebylo běžné. Nejsou politické, jsou o obyčejných věcech, obklopujících tehdejší studenty vysoké školy, ale přesto z nich čiší naprosto jasný názor na svět. Mimochodem - z principu bych je nedoporučoval k poslechu feministkám. Hudebně VZ myslím dokonale dotáhli ideu punku, že hrát může každý. Zatímco pro začátečníka na kytaru jsou k zahrání Sex Pistols stejně vzdálení skoro jako třeba Yes, VZ zvládne opravdu každý, kdo ovládne pověstné dva-tři akordy. Samozřejmě, že část skladeb za ta léta vyčpěla - pokud už tedy nebyly vyčpělé tehdy ("Big Bambula", "Krvavý ucho"), mnohé však si uchovávají svou svěžest i dnes. Obě CD také ukazují sympatickou odvrácenou tvář skupiny, tj., že vedle ptákovin typu "Stromeček" či "Maluje sele", jejichž úkol je pouze a jen zábavný, které dokumentují humor a nadhled skupiny, a které jsou samozřejmě populárnější, vyplodila i řadu skladeb, o kterých lze mít dodnes vysoké mínění pro jejich práci s češtinou, názor a naprosto přesná pojmenování problémů reality. ("Tradiční nahá svatba", "Absolutní peklo", "Hra s dámou","Hudebně zábavný lidi" ). Také tuhle nahrávku můžeme brát jako připomenutí, že VZ jako první ve větším měřítku začali zhudebňovat německého básníka z počátku dvacátého století Christiana Morgensterna, později hodně oblíbeného "textaře" domácích kapel (za všechny Plastic People Of The Universe a Stromboli). A také to, že tahle parta vždy ctila jednoduchost, a i když nikdy nebyla jen punkovou kapelou, vůbec nejsou špatné výlety do jiných žánrů, ať už je to reggae ("Dopravní značky") nebo třeba psychedelický underground ("Babice"), protože zpestřují celek, který pak neunavuje ani na ploše více než půldruhé hodiny. Kapitolou sama pro sebe je mluvené slovo - uměle pospojovaný děj z názvů písniček, drze vydávaný za komponovaný pořad. Možná, že můj pozitivní pohled je silně ovlivněn spoustou osobních vzpomínek, ale tohle ohlédnutí považuji za velice povedené.
Dost často mě překvapuje, jak se vydává kdejaká sice zajímavá, ale jen pro úzký okruh posluchačů určená obskurnost, zatímco v archívech zatím leží spousty nevydaných, i když komerčně velmi dobře prodejných nahrávek. Tedy ne, že by mě ty obskurnosti netěšily, spíš naopak, ale Hudba Praha má nevydaného materiálu tak minimálně na dvojalbum, Jaromír Nohavica tak na dvě až tři, a zkuste sehnat třeba jen na kazetě nahrávky takového Žentouru z ranného období do roku 1986... Takže sláva, další kóta dobyta, další bílé místo zaplněno.
Miluju žofín
Toto není odemne, je to copčený z intrU.
STETINAC, 20.9.2004 13:46
Tak milánkové, pro vaší informaci, ten prapodivný překlad Morgiho je od slovutného Egona Bondyho, ale na ten starý, původní překlad to nemá ani náhodou. Mě to příjde, jako když se někdo naučí německy a pak to přeloží...
Co se stolice týče, tak se nejedná o stolici mojí, nýbrž o stolici obecnou, čili: ZDRAVÝ SRANÍ A ZDRAVÝ SPANÍ JE ZÁKLAD ZDRAVÉHO ŠUKÁNÍ...